Během posledních několika dnů jsem na internetu narazila na články různých lidí, kteří slavili nějaké své životní jubileum. A hodnotili svůj dosavadní život. Každý tam měl dlouhý seznam svých schopností a taky ještě o hoooodně delší seznam úspěchů, kterých dosáhl. A to se nejednalo o nijak slavné osobnosti, nebyly to žádné televizní celebrity. A co víc, dostalo mě i to, že se jednalo o stejně staré lidi jako já.

 

Po přečtení jsem dostala chuť si takový seznam taky udělat (když už budu dospělá, tak ať vím, kolik jsem toho už stihla). Problém nastal tehdy, když jsem nemohla dát dohromady žádné své úspěchy, které by mohly obsadit nějakou příčku v mém seznamu, a nenašla jsem ani žádné schopnosti, ve kterých vynikám. Tak jsem přišla na to, že jsem asi hodně pozadu.

 

Je pravda, že už nějakou dobu trpím komplexem méněcennosti - shazuji se, nevěřím si, mám pocit, že jsem zbytečná, neužitečná, nešikovná, že prostě jsem na nic a bylo by nejlíp kdybych neotravovala druhé svými potížemi. No a po pokusu sesumírovat si své životní úspěchy se to víc než potvrdilo.

A shodilo mě to tam, kde jsem byla na začátku a odkud se mě mnozí snažili dostat, musím uznat, že se jim to pomalu začalo dařit, ale toto mě zase srazilo.

 

Když jsem tedy hledala něco, abych si mohla říct, že mých 18 let není zbytečných, tak jsem se dostala k otázkám o vlastní hodnotě. K větám, které mě učí mít ráda sebe samu takovou jaká jsem, nejenom s tím, jak vypadám, ale i s tím jaká jsem a co umím.

 

A asi (teda určitě) nejsem ta, co má za sebou desítky úspěšných akcí, soutěží a já nevím čeho všeho. A nejsem ani ta, co má tolik schopností a talentů, že všechno dokáže.

Ale rozhodně už o sobě netvrdím to, že by bylo lepší kdybych tady vůbec nebyla. Věřím Bohu, že je důvod proč tady jsem, a že přece On by nestvořil něco, co je nepotřebné…takže ani já nemůžu být nepotřebná. (A toto neplatí jen o mně, KAŽDÝ jsme důležitým, i když to možná sami ještě nevíme)

 

Akorát já mám trošku delší vedení a trochu déle mi to trvá, než jsem si to uvědomila a dokázala to přijmout. Neříkám, že momentálně mám správně vysoké sebevědomí a můj problém se už vyřešil, ale udělala jsem první krok, možná i velký skok.

 

Jsem moc ráda za svých téměř 18let života, a to i když si nemůžu napsat hromadu svých úspěchů, kterých jsem dosáhla.

 

A vlastně ani dost dobře nevím, proč jsem tento článek napsala (já, totální antitalent na psaní (no vlastně jako na všechno :D ) já, která jsem v životě nenapsala víc než slohovou práci ve škole, jsem se odvážila něco takového sdílet)

Tento článek je ale pro všechny, kteří při čtení seznamů životních úspěchů jiných lidí, tak trošku padají a říkají si něco podobného jako já, že je asi někde v nich chyba, protože oni nic takového nedokázali. Nebojte se i vy jste toho dokázali hodně! :) Každý jsme jedinečnou a originální osobností, tak přece nemusíme porážet jiné. Nemusíme srovnávat své “seznamy”. Kdyby jsme měli každý stejný “seznam”, kde by byla naše jedinečnost?

Kdo zná svou hodnotu, ten nemusí porážet druhé. (Anselm Grün)