Stezka odvahy. Nikdy jsem nad ní nepřemýšlela, nenapadlo mě, že bych se na ni mohla podívat taky z jiného úhlu pohledu než jako na táborovou aktivitu. Každopádně dnes jsem v ní začala vidět něco víc, něco víc pro můj život. Zaujaly mě hned čtyři věci.

 

Jako by to bylo včera, co jsem při naší táborové stezce odvahy seděla několik hodin ve vysoké trávě, schovaná, jak nejlíp jsem mohla, abych neděsila děti. Zároveň abych měla přehled, kdo kam jde, a zda jdou děti správnou cestou. Byla jsem ale připravena zasáhnout v případě nebezpečí či kdyby někdo sešel z cesty. Byla jsem tam, tiše a nenápadně, ale byla jsem tam. Děti mě neviděly a ani netušily, že je tam někdo, kdo je hlídá úplně každý jejich krok. ...Nepřipomíná vám to Někoho? :)

 

Další, co se mi vybaví, jsou vyděšené děti, které jdou a bojí se jakéhokoliv zašustění, dokonce i tehdy je-li to šustění jejich vlastních nohou či šusťáků. Nejvíc, co je děsí je jejich fantazie a představy. Děsí, je to, že jdou sami, úplně sami.

Mnoho z nich není schopno během cesty racionálně uvažovat a vůbec jim nepříjde zvláštní, že provázek, který měly rozvázat na stromě, rozvazují na zemi.

Toto taky nebudu vysvětlovat do hloubky, třeba se v něčem z toho někdo poznáte.

 

Třetí věcí jsou louče. Louče, které osvětlují cestu kudy máme jít, tu která je viditelnou cestou k cíli. Díky zapáleným loučím dojdeme tam, kam máme. Díky nim nezabloudíme. Pomáhají nás vést správným směrem.

Co jiného, bych si pod zapálenýma loučema mohla představit než lidi, kamarády, známé...všechny ty, kteří hoří pro Krista, kteří věří. A neschovávají toto světlo nikam, ba naopak ukazují ho tak jasně, aby mohli druhým svítit cestu a nešli ve tmě.

 

Slíbila jsem ale věci čtyři. Tak tady je věc čtvrtá a pro mě taky ta, za kterou cítím momentálně vděčnost největší.

Na stezce odvahy u nás taky byl jeden 'supervedoucí’, který chodí podél celé trasy. Mimo to, že kontroluje hladký průběh trasy, tak je taky v kontaktu s těma, co hlídají. Ale hlavně celou dobu taky hlídá louče, pokud nějaká zhasne, ihned ji zapálí znovu či opraví.

 

A já tímto moc děkuju těm několika lidem, co mi mou zhaslou louč zapalují, i když zhasíná poslední dobou nějak často. Děkuju těm, kdo si dávají práci i s tím mi dolévat olej, aby se mohla vůbec zapálit, i když mnohkdy se zdá, že je možná děravá a něco do ní lét je zbytečné.

Děkuju za všechno! A taky za to, že světlo z vašich loučí můžu jasně vidět (klidně i za oceánem ;)).